Už se vám stalo, že jste přečetli knihu, která vám vzala dech a nevěděli jste, jakou knihu číst dál a zda se další, kterou budete číst, alespoň trochu vyrovná té první? Přesně v této situaci jsem se nacházela po přečtení Čtvrtého křídla. Protože jsem nechtěla přijít o svojí „čtecí slinu“, zamířila jsem opět do knihkupectví a doufala, že mě nějaký další titul osloví. Po snad nekonečném pátrání a doporučení umělé inteligence jsem tentokrát odešla s knihou Zmije a křídla noci od autorky Carissa Broadbent.
Autorka nás v této knize vzala do nového světa, který je rozdělen na zemi upírů a zemi lidí. Hlavní hrdinka, lidská dívka, Oraya byla jako malá zachráněna upírským králem, který ji vzal s sebou do paláce, kde vyrůstala v obležení upírů a ve strachu. Celý svůj život si připadala oproti své společnosti bezbranná, a rozhodla se zůčasnit se turnaje Kejari – legendárního turnaje bohyně smrti, kterého se účastní desítky upírů, neboť výhra slibuje splnění jakéhokoliv přání přímo bohyní smrti.
Kniha mi z části připomínala koncept známé knižní a filmové série Hunger Games, a to v souvislosti se skutečností, že účastníci Kejari byli vždy zavřeni do arény, kde byli postaveni do boje na život a na smrt.
Abych pravdu řekla, když už došlo na plnění jednotlivých úkolů účastníků, ocenila bych, kdyby byly více popsané. Na to, že má kniha přes pět set stran mi zápasy přišly poměrně málo obsáhlé.
Přes pár výtek jsem si čtení užila, i když bych ji osobě nezařadila do kategorie knih „na jeden nádech“ a přečtení dalšího dílu asi nebudu mít na seznamu priorit. Na příběhu však oceňuji nový svět, také jiné pojetí upírů a zejména velký zvrat na konci knihy. Závěr byl na mě ale trochu rychlý, příliš rychle ukončený.
Kniha je prvním dílem ze série Koruny Nyaxie, na další díl v českém jazyce jsem dosud nenarazila. Na webu Databazeknih.cz má kniha v tuto chvíli hodnocení 87 %.